Zkušební řády


Předmluva

   Již více než dvanáct tisíc let je pes společníkem člověka. Diky domestikaci uzavřel s člověkem úzkou sociální vazbu a v mnohém je na něm závislý. Tím ovšem pro člověka vyvstala i mimořádná zodpovědnost za jeho spokojenost.
   Právě při výcviku psa je nejvyšší prioritou jak fyzické tak psychické zdraví. Z tohoto důvodu je nejdůležitějším pravidlem nenásilné zacházení se psem odpovídající jeho druhu v souladu s dodržováním práv zvířat. Samozřejmostí je zajistit psovi dostatek potravy a vody a stejné tak i péči o jeho zdraví, která mimo jiné zahrnuje pravidelná očkováni a veterinární prohlídky. Kromě toho je zde závazek poskytnout psovi pravidelný kontakt s člověkem a dostatek zaměstnáni k uspokojeni jeho potřeby pohybu.
   V historii plnil pes jako pomocník člověka nejrůznější úkoly. V moderním světě převzala většinu těchto úkolů technika. Z tohoto důvodu má dnes majitel povinnost umožnit psovi jako náhradu za práci, o kterou pes v důsledku pokroku přišel, dostatek pohybu a zaměstnání, odpovídající jeho dispozicím, ve spojení s intenzivním kontaktem s člověkem. I z tohoto hlediska jsou zařazeny zkouška doprovodného psa, všestranná zkouška pro pracovní psy, zkouška psa stopaře a zkouška vyhledávacího psa. Pes potřebuje zaměstnání odpovídající jeho vlohám a výkonnosti. K tomu patří mimo dostatečného pohybu i intenzívní zaměstnávání činnostmi, které zohledňují nejen učenlivost a potřebu hýbat se, ale stejně tak i ostatní vlohy psa. K tomu jsou vhodné různé druhy psích sportů. Nedostatečně vytíženi psi mohou být obtížní a jejich chování může vést ke stížnostem veřejnosti.
   Člověk, který cvičí svého psa nebo se s ním věnuje některému sportu, podstupuje sám vzdělání, jehož cílem je nejvyšší možná harmonie mezi člověkem a psem. Cílem veškerého výcviku je zprostředkování učiva, které je pro dotyčného psa možné. Harmonická shoda mezi člověkem a jeho psem, nezávisle na tom, kterému psímu sportu se věnují, je základem veškeré činnosti. K celkové souhře může dojít pouze, pokud se člověk co možná nejvíce vcítí do psa a jeho potřeb.
    Vyvstává ale i etická povinnost člověka psa řádně vychovat a dostatečně ho vycvičit. Metody, které k tomu používá, musí být v souladu s jistými znalostmi etologie, zvláště pak kynologie. K dosažení výchovného, výcvikového či tréninkového efektu je třeba používat nenásilné a pro psa pozitivní metody. Výcvikové, výchovné či tréninkové pomůcky či způsoby, které neodpovídají jeho druhu nejsou žádoucí (viz zákon na ochranu zvířat).
    Použití psa ve sportu se musí řídit jeho vlohami, výkonností a jeho dispozicemi. Není žádoucí ovlivňovat výkonnost psa prostřednictvím léků či působením metodami, které neodpovídají zákonu na ochranu zvířat. Člověk musí přesně rozpoznat vlohy svého psa. Požadovat po psovi výkony, kterých není schopen, odporuje jakémukoli etickému vědomi. Zodpovědný pejskař se zúčastňuje zkoušek, závodů a výcviku jen se zdravým psem, připraveným podávat požadované výkony.